Martin Kudrna: Pojďme se s počítačem bavit jako s člověkem

Divize Medium-sized Business pokrývá produkty a řešení z řad cloudových ERP systémů, on-premise ERP systémů, CRM systémů, robotické automatizace procesů, strojového učení a umělá inteligence, systémů řízení výroby a systémů řízení logistiky. Přečtěte si, jak tuto oblast vnímá ředitel této divize – Martin Kudrna. 

Máme za sebou docela složité roky – covid, energetická krize. Lidé šetří, firmy taky. Jak jsou na tom ERP systémy?  

Aktuálně situaci moc nerozumím a opravdu nedokážu říct, co se děje. Minulý rok touto dobou byla nálada na trhu celkem uchopitelná. Bylo po covidové krizi, některé obory nefungovaly, například automotive, takže firmy ořezávaly náklady a některé ukončily nebo přerušily rozjeté projekty. Ale… To, co minulý rok mělo celkem jasné konsekvence, kdy firmy po ochlazení vyčkávaly, byly drahé energie, nebylo jasné, co bude dál, je letos jiné. Situace je jasnější, nedošlo k žádné tragédii, nenaplňovaly se černé scénáře. Neznám nikoho z našich velkých zákazníků, kdo by padnul, možná třeba jen zavrávoral, a přesto je letošek pocitově zvláštní. Čísla jsou dobrá, ale přesto cítím takovou spící náladu. 

Chybí poptávka?  

Ta by i byla, ale nikdo se nehrne do realizace. A přitom všichni vědí, že digitalizovat bude potřeba. Možná k tomu přispěla situace s umělou inteligencí, která se řešila na konci roku. Jako by firmy vyčkávaly, co se na poli digitálních technologií odehraje. 

A rozhodně je vidět, že firmy šetří. A lidé taky. Zrovna nedávno jsem byl na food festivalu v Řevnicích, kde prodávali kousek masa z Peru za 240 korun. Jako vážně? V podobných situacích už si říkám, jestli taková částka trochu nebolí a opravdu za to stojí. A firmy to mají stejně. Zdražuje se, zdražili jsme i my, protože náklady rostou. A firmy se rozhodují, kam vkládat peníze. 

Radíte investovat? 

Určitě, protože jakýkoli náklad vložený do digitalizace a automatizace firmám do budoucna ušetří jiné finance. Některé společnosti jsou jemně řečeno neoptimálně řízené, ale tam stačí napravit pár procesů, nasadit systém, vyměnit několik lidí a firma okamžitě začne vydělávat peníze. 

Co konkrétně firmy ne úplně optimálně řeší? Mnoho větších podniků pořád jede systém tužka a papír.  

Ano, protože ty mají Františka. Ten je součástí mnoha firem, zejména těch rodinných, které vznikaly v 90.  letech. A takový František má všechno v hlavě a ví, kde a jak se co děje. Většinou začínal od počátku s majitelem a zná celou historii firmy. To je jak se štrúdlem, který má mít uříznuté obě špičky, a nikdo neví proč. No, protože babička měla malý tác.  

Takže František. Dokud je ve firmě, všechno funguje, protože zná všechny procesy, ví, co a proč se jak dělá. Ale jakmile František odejde, nastává problém. Proto je dobré, když majitelé, management nebo samotný František přijdou s tím, že některé procesy je dobré digitalizovat a že nestačí tužka, papír a Excel. I když Excel je geniální aplikace, kterou nic nepřekoná. 

A František přitom o práci přijít nemusí. Naopak, ten je potřeba. I my bychom uvítali víc takových Františků, kteří by rozuměli nejen svojí firmě, ale byli by schopní generalizovat svoje know­how a zkušenosti následně použít jinde. V některých firmách totiž Františka nemají a je pro ně složité předat nám informace, jak systém optimálně nastavit. My se na firmy nutně díváme prizmatem možností našeho softwaru, nedokážeme to v potřebné míře z perspektivy jejich procesu. Tam by takoví procesní specialisté byli velkou pomocí a je po nich poptávka. 

Jak byste popsal stav českých firem z hlediska digitalizace?  

Rozmanitý. Některé firmy si uvědomují, že nasadit software a pokrýt procesy digitálním systémem je potřeba, a ony do toho opravdu investují čas i peníze. Ale stále existují ty, a nejsou nutně malé, které opravdu používají papír a tužku nebo mají jen účetní systém, ale o digitalizaci celého provozu se zatím nezajímají. Jsou třeba také společnosti, které povyrostou, a stávající systémy jim nestačí, zcela zásadně rozšíří sklady a logistické procesy a ony následně mění systém na větší.  

Pokud možno v rámci Seyforu. Nicméně třeba sklady řešíme do určité úrovně složitosti, a i když máme v péči i velmi velké klienty, ty opravdu složité skladovací a logistické procesy doporučujeme řešit ve specializovaných systémech. Je ale otázka času, kdy naše systémy obsáhnou i velmi sofistikované řízení skladů. Buď to zvládneme sami, nebo někoho koupíme. Ale třeba výrobu umíme řídit velmi dobře. 

Jaké další výzvy máte před sebou?  

Kromě ERP patří do naší divize ještě GPS systémy, které poskytují informace o provozu vozidel nebo čehokoli, co se pohybuje, a kde je možné sbírat data například o pohybu, tankování, nájezdu nebo spotřebě. Tyto systémy také dokážou sledovat například to, jestli míchačka betonu míchá, nebo vysypává, protože se může stát, že vysypává jinde, než má.  

Koupili jsme slovenskou jedničku na trhu Commander Services a kromě zásadního růstu v Česku i na Slovensku máme plány se s tímto systémem posunout i do zahraničí, protože v tomto případě nás nebrzdí bariéry, které máme u ERP, což je například účetní a daňová legislativa. 

ERP systémy v tuto chvíli stále fungují jako původní firmy, které jste fúzovali?  

Ano, v podstatě naše ERP produkty zatím stále kopírují půdorys původních firem, jsou organizované do obchodních jednotek, tedy business unit. Ve své divizi mám čtyři produkty a každý tým je hrdým nositelem vlajky: já jsem firma, já jsem produkt, já jsem značka. Historicky to vlastně byli přímí konkurenti. 

Bylo složité nastavit fungování v rámci divize tak, aby týmy byly schopné spolupracovat. Aby všichni pochopili, že je to pro ně výhodné, že díky vzájemné spolupráci budeme lepší, silnější, a i ten koláč nakonec bude větší a chutnější. A to i za situace, kdy jsou naše jednotlivé ERP produkty odlišné jak v technologiích, tak ve způsobu vývoje nebo filozofii softwaru. Jsem přesvědčený, že když jsme schopni předávat si otevřeně informace a spolupracovat, vede to obecně k lepší náladě a výrazně lepším výsledkům. A všichni jsme spokojenější a klidnější. 

Takže není možné je sjednotit? 

Udělat jedno ERP by bylo spíše politické rozhodnutí. Snažíme se ale skloubit to nejlepší ze všech. Musíme se dostat do stavu, kdy třeba legislativu, mzdy nebo komunikaci se státní správou budeme řešit jen jednou, ne čtyřikrát. Rád bych business line ERP přeorganizoval v rámci pěti let, abychom významně snížili počet produktů, sdíleli co nejvíce know­how a pracovali jako jeden tým.  

Znamená to komfort i pro zaměstnance, protože budeme mít víc lidí třeba na řešení mezd, a ne pouhé dva lidi v rámci jedné unity. Takže zaměstnanci budou moci odjet v klidu na dovolenou, aniž by si s sebou brali notebook, protože za ně bude plnohodnotná náhrada. A odpočinutý a spokojený zaměstnanec znamená spokojeného zákazníka. Pak všechno funguje. S tím souvisí i fakt, že o konsolidaci ERP mluvím naprosto otevřeně. Nešeptám to nikde bokem od lidí tak, aby se šířily fámy a lidi se museli bát o práci. Jasně, někomu se to třeba nebude líbit a půjde jinam, ale i o tom to je. A stejně tak to funguje se zákazníky. 

Necháte je opravdu odejít?  

Klidně. Víte, my o naše zákazníky pečujeme a snažíme se vždycky o dlouhodobý, férový a oboustranně přínosný vztah. Pokud takový vztah ale nefunguje a klient negativně ovlivňuje náš tým, jsem schopný ho zrušit. Ve chvíli, kdy na naše lidi někdo řve nebo je systematicky ničí až tak, že nechtějí do firmy jezdit a nechtějí o ni pečovat, řeknu: Víte co, my pro vás pracovat nebudeme. Někdy je lepší ten byznys, který se neudělá.  

Důležitější pro mě opravdu je, když jsou zaměstnanci spokojení, nejsou ve stresu a fungují pro klienty, než abych měl frustrovaného konzultanta, který nefunguje ani u jiného klienta. To radši přijdu o zákazníka, protože jeho peníze mi za to nestojí. Proč bych měl pečovat o někoho, kdo se k nám nechová jako partner? Podobných zákazníků se zbavujeme poměrně systematicky. Podařilo se mi už zčásti vymýtit u kolegů zakořeněný pocit, že zákazníka přece nemůžeme ztratit. 

Klienti jsou poté v šoku, protože si většinou ve své krátkozrakosti nedokázali představit, že by nějaký dodavatel preferoval klidnou mysl zaměstnanců namísto peněz. Většinou se nás potom snaží přesvědčit, že už se k nám budou chovat slušně. U jednoho klienta dokonce slibovali, že pana majitele odstaví a bude mít zakázáno s námi komunikovat, jen když budou moci zůstat v naší péči. 

Jak vnímáte současnou dobu a technologie?  

Úžasně. Už před lety, když nastupoval Byznys software, tehdejší J.K.R., jsem si představoval, jak by technologie mohly fungovat. A všichni se na mě dívali jako na blázna. Říkal jsem, že klávesnice a myš jsou přežitek, že 30 let fungujeme beze změny a už se prostě musíme posunout. Říkal jsem vývojářům, ať si pustí nějaký film, třeba Minority report, že tam se můžou inspirovat. 

V realitě jsme se dostali přesně do toho bodu, kdy můžeme pohybem očí ovládat věci. Už dlouho říkám, pojďme se s počítačem bavit jako s člověkem: „Ukaž mi v  grafu výsledky za poslední tři měsíce ve srovnání s posledním rokem.“ Na to nepotřebuju klávesnici a myš. A konečně jsme se dostali do fáze, kdy je to reálné. Je logické, že řada úkonů, které řeší lidé, přejde na stroje, protože jsou rychlejší a efektivnější. 

Nahradil jste někdy sám sebe?  

Dám vám příklad. Jel jsem do zahraniční firmy a potřeboval jsem dopředu připravit otázky. Ote­vřel jsem ChatGPT a napsal jsem, že zítra jedu do firmy, která dělá to a to, tam a tam, jakou má strukturu, jaké produkty a že ji chceme akvírovat. Řekni mi, na co se jich mám zeptat. Dej mi 50 otázek. Během chvíle prosím pěkně hotovo, otázky zcela relevantní, já jsem je vzal, z 50 jsem deset vyhodil, z dalších 40 jsem pět rozdělil na další dvě, poslal jsem e­mail a bylo hotovo. A když jsme přijeli, hned jsme zavtipkovali, že jsme si otázky nechali vytvořit umělou inteligencí. A oni pohotově zareagovali, že oni odpovědi také. Takže pro mě je to pořád ne uvěřitelné. 

Využíváte v Seyforu umělou inteligenci i jinak?  

V současné chvíli zkoušíme, jak můžeme nasazovat jazykové modely. Máme obrovské množství dat, která ale člověk nedokáže roztřídit. Umělé inteligenci to zabere pár minut. Od začátku, co jsem v Seyforu, jsem chtěl, abychom u ERP udělali něco jako znalostní bázi. Dáme dohromady všechny informace, veškeré know­how, co jsme za ty roky nasbírali. Jaké obory řeší jaké problémy, jaké výrobní stroje jednotlivé firmy mají, co s nimi dělají, jak je nasazují, co to znamená pro software. Jaké otázky jim máme klást, na co se ptát, jak s nimi mluvit. Takový manuál pro obchodníky a konzultanty.  

A je to opravdu věc, která funguje, sám jsem to ve své kariéře zažil. Bohužel my jsme narazili na to, že není absolutně v lidských silách všechny ty letité informace systematicky roztřídit a poskládat, jak bychom potřebovali. Ale já jsem přesvědčený, že generativní umělá inteligence je toho schopná a my nakonec tuhle znalostní bázi vytvoříme skoro za pár minut. 

Vnímáte i stinné stránky?  

Jasně, třeba že skončíme jako v Terminátorovi se Skynetem. Existují opravdu reálné hrozby. GPT 4.0 trénovali na obrovském množství dat. Ale v angličtině. A nikdo neví, a říkají to i zakladatelé OpenAI, jak je možné, že ta věc najednou kromě angličtiny mluví persky, česky a dalšími jazyky. Protože ji na to netrénovali, zvládla to nějak sama. A to je opravdu strašidelné. Izraelský historik Harari říká, že atomová zbraň nedokáže vyrobit další atomovou zbraň, ale umělá inteligence dokáže vyrobit lepší umělou inteligenci. 

Pokud bude člověk umělé inteligenci bezmezně věřit, představuje velké riziko. Musí pořád přemýšlet. Když mě navigace povede do rybníka, tak do něj taky nesjedu. To je úplně stejný případ. Pokud mně AI řekne něco, co je nesmysl, musím být dostatečně inteligentní, abych rozpoznal, že to není úplně ok.  

Ale může se stát, že umělá inteligence zmate i velmi moudré lidi, protože se tváří opravdu přesvědčivě, vstřícně a mile. Je to skvělá věc třeba v učení jazyků. Protože umělá inteligence nebude nikdy otrávená, když vám něco řekne po desáté. Bude pořád vstřícná a slušná. 

Jak se k AI postaví Seyfor?  

Budeme muset změnit systém, jak zpracováváme a vyhodnocujeme data. Kdy to bude? Zítra? Netuším. Může to být za pár měsíců, klidně i za pár let. Na nás bude, abychom s ní dokázali komunikovat. Naučili se správně zadávat prompty. Prompt inženýring je obor sám o sobě a lidé, kteří dokážou stroji říct, co po něm chtějí, tak, aby on to správně pochopil, budou mít velkou výhodu.  

A jsme na takovou změnu jako společnost připraveni? Vůbec. A to je ten největší problém. Místo toho, abychom přemýšleli, co musíme udělat, abychom to zvládli, protože už není otázka jestli, ale kdy, tak řešíme, jak zamezit, aby s pomocí umělé inteligence děti psaly seminárky. Proč tento přístup nezměnit?  

Pojďme hodnotit, jak kreativní dokážou být v komunikaci s AI, se zadáváním dotazů. Ve školství, státní správě, podnicích, v administrativě… všude budeme muset změnit přístup. Jenže my jsme v nastavení mindsetu dvacet třicet let nazpátek oproti tomu, kde jsme technologicky. 

Celý rozhovor včetně osobních otázek na Martina se dočtete ve Výroční zprávě Seyforu pro rok 2022. 

CHCI SI TO PŘEČÍST